I když občas ráda přeháním a historky přibarvuji, tentokrát mi výjimečně křivdíte - pobřeží Británie zalily miminálně čtyři potvrzené a další čtyři pravděpodobné přílivové vlny.
Pevnina, spojující Británii s Evropou před 10 000 let |
Rok zcela přesně neznáme, rozpětí je někde mezi roky 6225–6170 p.n.l., zato víme, že ke katastrofě došlo na podzim, v době, kdy zrály plané třešně.
Jasně ohraničená vrstva v sedimentech na východním pobřeží Skotska a Anglie (světlá vrstva na fotografii), táhnoucí se v délce více než 250 mil, vypovídá o obrovském rozsahu záplav, které 25 metrová tsunami způsobila. Pod vodou zmizela celá stepní a bažinatá krajina, spojující tehdy Anglii se zbytkem Evropy.
Jedna z řek, pohřbených dnes na dně moře |
Tsunami byla tak obrovská, že její destruktivní síla vymlela a odnesla s sebou vše, co dosud Británii spojovalo s kontinentem. Když vody opadly, byla Británie ostrovem a zůstala jím dodnes. Není asi překvapivé, že mnohé teorie přičítají právě této katastrofě vznik pověstí o potopě světa či Atlantidě.
Nebyla to ovšem poslední tsunami, která byla na pobřeží Británie zaznamenána - a překvapivě nejde zdaleka o události tak pravěké, jako ta první.
Lisabon se hroutí při zemětřesení v roce 1755 |
Třetí potvrzená tsunami se odehrála v roce 1929, kdy udeřila na jihovýchodním pobřeží Anglie. Přílivová vlná, tentokrát zřejmě způsobená postupem extrémně silné studené fronty, měla výšku mezi 3,5 a 6 metry. I vzhledem k mnohem lepší ochraně pobřeží vlnolamy a pobřežními zábranami si vlna vyžádala jen dva lidské životy. Škody ovšem byly rozsáhlé.
Zatím poslední oficiálně potvrzená tsunami je ovšem zcela novodobá - z roku 2011. Byla maličká, o výši pouhých 40 cm, a tak nezanechala žádné větší škody. Zalila opět jižní pobřeží Anglie, včetně Hope Cove. Podobně jako v roce 1929 šlo zřejme o meteo-tsunami, způsobenou prudkým poklesem tlaku na hraně tlakové níže. Přestože byla výškou nevelká, stačila například k tomu, aby dočasně obrátila dolní tok řek a putovala "proti proudu" stovky metrů do vnitrozemí, stejně neúprosně jako mnohonásobněji tragičtější japonská tsunami v témže roce.
Na tomhle videu je zřetelně vidět, jak vlna putuje po řece Yealm, kousek od Hope Cove :-)
Kromě těchto čtyř vědecky ověřených a potvrzených tsunami, se vyskytují v historických análech ještě další čtyři katastrofální záplavy, u kterých se spekuluje, že mohlo rovněž jít o efekt přílivových vln.
Ta první přišla v roce 1014 a zalila tentokrát západní pobřeží. V kronikách ji popisují jako "přílivovou vlnu, která narostla do ohromující výše, jakou nikdo z pamětníků nepamatoval, a zalila celé vesnice na míle daleko od pobřeží...." Popis, který rozhodně odpovídá efektu, jaký by měla tsunami. Nepodařilo se ji ale spojit s žádným známým zemětřesením, proto zůstává její původ otazníkem.
To v roce 1580 k zemětřesení prokazatelně došlo - mělo sílu 5,8 magnitudy a zem se otřásla pod mořem, v blízkosti Callais. Vlna tehdy strhla část slavných doverských bílých útesů a zničila doverský hrad. Donedávna se mělo zato, že zemětřesení nebylo dost silné, aby vyvolalo tsunami. Nejnovější výzkumy ale naznačují, že zemětřesení mohlo způsobit podmořský sesuv - podobně jako ten u Norska v době kamenné nebo u Papui v roce 1998 - který už by na zvednutí přílivové vlny stačil.
Bristolský záliv byl dějištěm další možné tsunami v roce 1607 - tentokrát zřejmě způsobené sesuvem půdy na irském pobřeží. Vlna "ohromujících rozměrů", jak ji líčili pamětníci, zatopila přes třicet vesnic, odnesla lodě hluboko do vnitrozemí a dobové prameny přetékají líčením mnoha dramatických a drásavých momentů - jako byla například záchrana čtyřletého dítěte, které jeho matka ve chvíli, když již viděla, že před vodou neuteče, vysadila na trám pod střechou a sama utonula. Dítě našli po několika dnech, jak se drží trámu a společnost mu dělá slípka, kterou voda vynesla až k němu.
Poslední pravděpodobná, drobná meteo-tsunami, byla zaznamenána v roce 1858 v Anglii, Německu, Dánsku a Holandsku. Moře se stáhlo asi o 70 metrů a během dvaceti minut se zase vrátilo zpět.
Člověk se samozřejmě při tom výčtu neubrání myšlence, jak pravděpodobné jsou možné budoucí tsunami. Meteo-tsunami se prakticky nedají předvídat, ačkoli je pravda, že extrémní počasí posledních let, kdy dochází k historicky bezprecedentnímu poklesu tlaku vzduchu v tlakových nížích, její pravděpodobnost zvyšují. Naštěstí jsou tyto vlny obvykle relativně malé a způsobují jen nepatrné škody.
Nejnebezpečnějším faktorem pro možnou přílivovou vlnu se tak jeví nestabilní sopka Cumbre Vieja na Kanárských ostrovech. Její výbuch a možný sesuv půdy, ke kterému by v jeho důsledku došlo, by vyvolal tsunami o výšce až 10 metrů, které by trvalo zhruba 6 hodin, než by dorazila k pobřeží Evropy. Její vliv by se projevil dokonce i na východním pobřeží Ameriky. Pravděpodobnost brzkého výbuchu nicméně vědci zpochybňují, takže můžeme v klidu snídat na pobřeží.
Jen kdyby náhodou začala voda podezřele ustupovat...sichr je sichr a nejbližší dostatečně vysoký útes by byl mnohem, mnohem lepším místem, odkud vyhlížet, jestli se k pobřeží neblíží vysoká hradba vody :-)
This comment has been removed by the author.
ReplyDeleteŠpatně napsána poznámka. Znovu. Na tsunami a bouře je hezké dívat se z bezpečí, ale odpustil bych si i ty malé :-)
DeleteVěděla jsem o pevninském mostu, ale nikdy jsem si vlastně nepředstavila, jak byl velký, houby most, celá obrovská země!
ReplyDeleteJinak jsem našla pěkný článek o Doggerlandu jak té zatopené pevnině říkájí:
http://vtm.e15.cz/clanek/ztraceny-kus-evropy
Taky jsem si vždycky představovala úzký "most" a ne celou zemi. Fakt je, že v době tsunami už to bylo území podstatně menší, protože od konce doby ledové zhruba před 12 000 lety postupně stoupala hladina moře a zatopeno bylo víc a víc původního Doggerlandu.
Delete