Hope Cove

Hope Cove

Tuesday, 3 March 2015

TSUNAMI V BRITÁNII

Připadá vám titulek hodný tak leda Blesku a podezříváte mě ze senzacechtivosti?

I když občas ráda přeháním a historky přibarvuji, tentokrát mi výjimečně křivdíte - pobřeží Británie zalily miminálně čtyři potvrzené a další čtyři pravděpodobné přílivové vlny.


Pevnina, spojující Británii s Evropou před 10 000 let
Ta úplně nejničivější přišla před mnoha tisíci lety - přesněji okolo roku 6200 před naším letopočtem. Tehdy ještě spojoval Británii s kontinentem pevninský most a Británie tedy ještě nebyla ostrovem. To se ovšem mělo velmi dramaticky změnit. Poblíž norského pobřeží došlo k podmořskému otřesu, který způsobil uvolnění obrovské hmoty - nánosy na dně moře, uložené zde v době poslední doby ledové - se pohnuly (zemětřesení zřejmě způsobilo výbuch nahromaděného metanu) a v důsledku tohoto pohybu se sesul úsek pobřežního útesu o délce více než 290 km a hmotě větší než trojnásobek dnešního Islandu. Důsledkem byla potopa doslova biblických rozměrů.

Rok zcela přesně neznáme, rozpětí je někde mezi roky 6225–6170 p.n.l., zato víme, že ke katastrofě došlo na podzim, v době, kdy zrály plané třešně.

Jasně ohraničená vrstva v sedimentech na východním pobřeží Skotska a Anglie (světlá vrstva na fotografii), táhnoucí se v délce více než 250 mil, vypovídá o obrovském rozsahu záplav, které 25 metrová tsunami způsobila. Pod vodou zmizela celá stepní a bažinatá krajina, spojující tehdy Anglii se zbytkem Evropy.

Jedna z řek, pohřbených dnes na dně moře
Na dně La Manche se dodnes dají pomocí radarů sledovat toky pohřbených řek a víme tedy také, že se zde nacházela obrovská delta evropské pra-řeky, delta, rozkládající se na území velikosti dnešního Německa. Žily zde tisíce pravěkých lovců, v mnoha osadách na březích lagun a mělkých jezer - a to vše bylo během pár hodin navždy smeteno z povrchu země. Vzhledem k tomu, že celková populace Británie se v té době odhaduje na pouhých cca 5000 lidí, předpokládá se, že vlna vyhladila možná až polovinu tehdejšího britského obyvatelstva!
Tsunami byla tak obrovská, že její destruktivní síla vymlela a odnesla s sebou vše, co dosud Británii spojovalo s kontinentem. Když vody opadly, byla Británie ostrovem a zůstala jím dodnes. Není asi překvapivé, že mnohé teorie přičítají právě této katastrofě vznik pověstí o potopě světa či Atlantidě.



Nebyla to ovšem poslední tsunami, která byla na pobřeží Británie zaznamenána - a překvapivě nejde zdaleka o události tak pravěké, jako ta první.
Lisabon se hroutí při zemětřesení v roce 1755
V roce 1755 poničilo silné zemětřesení Lisabon. Trvalo pouhé čtyři hodiny, než přílivová vlna doputovala k pobřeží Cornwallu (její efekt, v mnohem menší míře, byl zaznamenán dokonce i na Temži v Londýně). Podle očitých svědků měla vlna výši kolem tří metrů a místo jedné, přišly hned tři, v rozmezí asi deseti minut za sebou. Ačkoli důsledky nebyly tentokrát tak mega-devastující, přesto došlo, jak zaznamenaly kroniky "k velkým ztrátám na životech i majetku."

Třetí potvrzená tsunami se odehrála v roce 1929, kdy udeřila na jihovýchodním pobřeží Anglie. Přílivová vlná, tentokrát zřejmě způsobená postupem extrémně silné studené fronty, měla výšku mezi 3,5 a 6 metry. I vzhledem k mnohem lepší ochraně pobřeží vlnolamy a pobřežními zábranami si vlna vyžádala jen dva lidské životy. Škody ovšem byly rozsáhlé.

Zatím poslední oficiálně potvrzená tsunami je ovšem zcela novodobá - z roku 2011. Byla maličká, o výši pouhých 40 cm, a tak nezanechala žádné větší škody. Zalila opět jižní pobřeží Anglie, včetně Hope Cove. Podobně jako v roce 1929 šlo zřejme o meteo-tsunami, způsobenou prudkým poklesem tlaku na hraně tlakové níže. Přestože byla výškou nevelká, stačila například k tomu, aby dočasně obrátila dolní tok řek a putovala "proti proudu" stovky metrů do vnitrozemí, stejně neúprosně jako mnohonásobněji tragičtější japonská tsunami v témže roce.
Na tomhle videu je zřetelně vidět, jak vlna putuje po řece Yealm, kousek od Hope Cove :-)


Kromě těchto čtyř vědecky ověřených a potvrzených tsunami, se vyskytují v historických análech ještě další čtyři katastrofální záplavy, u kterých se spekuluje, že mohlo rovněž jít o efekt přílivových vln.

Ta první přišla v roce 1014 a zalila tentokrát západní pobřeží. V kronikách ji popisují jako "přílivovou vlnu, která narostla do ohromující výše, jakou nikdo z pamětníků nepamatoval, a zalila celé vesnice na míle daleko od pobřeží...." Popis, který rozhodně odpovídá efektu, jaký by měla tsunami. Nepodařilo se ji ale spojit s žádným známým zemětřesením, proto zůstává její původ otazníkem.

To v roce 1580 k zemětřesení prokazatelně došlo - mělo sílu 5,8 magnitudy a zem se otřásla pod mořem, v blízkosti Callais. Vlna tehdy strhla část slavných doverských bílých útesů a zničila doverský hrad. Donedávna se mělo zato, že zemětřesení nebylo dost silné, aby vyvolalo tsunami. Nejnovější výzkumy ale naznačují, že zemětřesení mohlo způsobit podmořský sesuv - podobně jako ten u Norska v době kamenné nebo u Papui v roce 1998 - který už by na zvednutí přílivové vlny stačil.

Bristolský záliv byl dějištěm další možné tsunami v roce 1607 - tentokrát zřejmě způsobené sesuvem půdy na irském pobřeží. Vlna "ohromujících rozměrů", jak ji líčili pamětníci, zatopila přes třicet vesnic, odnesla lodě hluboko do vnitrozemí a dobové prameny přetékají líčením mnoha dramatických a drásavých momentů - jako byla například záchrana čtyřletého dítěte, které jeho matka ve chvíli, když již viděla, že před vodou neuteče, vysadila na trám pod střechou a sama utonula. Dítě našli po několika dnech, jak se drží trámu a společnost mu dělá slípka, kterou voda vynesla až k němu.

Poslední pravděpodobná, drobná meteo-tsunami, byla zaznamenána v roce 1858 v Anglii, Německu, Dánsku a Holandsku. Moře se stáhlo asi o 70 metrů a během dvaceti minut se zase vrátilo zpět.

Člověk se samozřejmě při tom výčtu neubrání myšlence, jak pravděpodobné jsou možné budoucí tsunami. Meteo-tsunami se prakticky nedají předvídat, ačkoli je pravda, že extrémní počasí posledních let, kdy dochází k historicky bezprecedentnímu poklesu tlaku vzduchu v tlakových nížích, její pravděpodobnost zvyšují. Naštěstí jsou tyto vlny obvykle relativně malé a způsobují jen nepatrné škody.
Nejnebezpečnějším faktorem pro možnou přílivovou vlnu se tak jeví nestabilní sopka Cumbre Vieja na Kanárských ostrovech. Její výbuch a možný sesuv půdy, ke kterému by v jeho důsledku došlo, by vyvolal tsunami o výšce až 10 metrů, které by trvalo zhruba 6 hodin, než by dorazila k pobřeží Evropy. Její vliv by se projevil dokonce i na východním pobřeží Ameriky. Pravděpodobnost brzkého výbuchu nicméně vědci zpochybňují, takže můžeme v klidu snídat na pobřeží.


Jen kdyby náhodou začala voda podezřele ustupovat...sichr je sichr a nejbližší dostatečně vysoký útes by byl mnohem, mnohem lepším místem, odkud vyhlížet, jestli se k pobřeží neblíží vysoká hradba vody :-)

4 comments:

  1. This comment has been removed by the author.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Špatně napsána poznámka. Znovu. Na tsunami a bouře je hezké dívat se z bezpečí, ale odpustil bych si i ty malé :-)

      Delete
  2. Věděla jsem o pevninském mostu, ale nikdy jsem si vlastně nepředstavila, jak byl velký, houby most, celá obrovská země!
    Jinak jsem našla pěkný článek o Doggerlandu jak té zatopené pevnině říkájí:
    http://vtm.e15.cz/clanek/ztraceny-kus-evropy

    ReplyDelete
    Replies
    1. Taky jsem si vždycky představovala úzký "most" a ne celou zemi. Fakt je, že v době tsunami už to bylo území podstatně menší, protože od konce doby ledové zhruba před 12 000 lety postupně stoupala hladina moře a zatopeno bylo víc a víc původního Doggerlandu.

      Delete