Hope Cove

Hope Cove

Wednesday 18 February 2015

POTOPENÁ ARMADA

Ne, v nadpisu nechybí čárka, jenom v něm nejsou rozlišená velká a malá písmena. Řeč totiž není o nějaké obecné armádě, ale o Armadě - flotile španělských lodí, která se vydala dobýt Británii a jak všichni víme, hanebně neuspěla.

Stopy po jejím neúspěšném tažení najeme i u devonského pobřeží - a to přímo v Hope Cove!

Hope Cove je totiž jediným místem v Anglii, kde se Španělé dostali na pobřeží. Nikoli ovšem v roli dobyvatelů. Přímo před zátokou v bouři ztroskotala loď San Pedro El Mayor, lazaretní loď, která patřila do španělské Armady a právě prchala po porážce od anglických břehů. V bouři se jí stala osudnými skaliska před Hope Cove.
Během let se našla spousta artefaktů (a je veřejným tajemstvím, že řada budov v okolí má krovy či stropy z trámů, pocházejících právě z tohoto vraku), ale přesné místo, kde vrak leží, známé není.
Španělé, kteří se takto "vylodili", byli dočasně internování v Ilton Castle, dnes farmě poblíž Kingsbridge. Bylo jich zachráněno celkem 140 a původně byli všichni automaticky odsouzeni k smrti, nakonec ale Britové pragmaticky přistoupili na nabídku výkupného a všichni zajatci se postupně vrátili zpět do Španělska.

San Pedro je možná vrak historicky nejslavnější, ale není rozhodně jediný. Přes svoji zdánlivou nevinnost, kdy v sluneční záři vypadá devonské pobřeží jako laskavý ráj, je to ve skutečnosti pobřeží velmi zrádné. Nejen podmořská skaliska, ale především stále se přesouvající písky, jejichž formace ovlivňují mořské proudy, příliv, ale i každá větší bouře, představují dokonce i dnes nezanedbatelné riziko.

zlatý náramek, nalezený u vraku
Přitom hustý provoz lodí podél tohoto pobřeží není ani zdaleka záležitostí novodobou. Nejstarší nalezený devonský vrak pochází už z doby bronzové, před více než 3000 lety!
A opět ho máme takřka za rohem - leží totiž v hloubce pouhých 8-10 metrů v ústí Salcombské zátoky. A není to vrak ledajaký, poté, co ho objevila místní archeologická skupina, bylo v jeho okolí nalezeno celkem 259 měděných a 27 cínových ingotů. Vrak si díky tomu vysloužit přezdívku "pravěký tanker" :-) Chemickou analýzou mědi a cínu bylo zjištěno, že materiál pochází z různých nalezišť, nikoli z jednoho zdroje. Jde tedy zároveň o nepřímý důkaz toho, že už v době cca 900 let před naším letopočtem, byl kvetoucí obchod s cornwallským a devonským cínem a mědí poměrně komplexní a musel zahrnovat obchodní cesty, překladiště a přístavy podél celého pobřeží. Cornwallský cín byl klíčovou surovinou pro výrobu bronzu, po kterém- jak název "doba bronzová" napovídá - byla v Evropě obrovská poptávka a obchod s cínem tak byl velmi intenzivní a velmi lukrativní. Mezi další nálezy, vyzvednuté z vraku a jeho okolí patří také bronzový meč, pár zlatých náramků a několik kamenných artefaktů, jejichž interpretace není jasná. Přestože se toho ze struktury lodi moc nezachovalo, podle vědecké rekonstrukce měřila zřejmě cca 12 metrů, byla schopna plavby mezi Anglií a Francií a její posádku nejspíš tvořilo okolo 15 mužů. Místo nálezu je vyhlášeno místem zvláštního významu a požívá nejvyššího stupně ochrany jakožto cenné archeologické naleziště.

tonoucí Ramillies
Dalším slavným místním vrakem je HMS Ramillies, která se potopila v roce 1760. Dodnes je to jedno z největších námořních neštěstí v dějinách Anglie.
V mohutné bouři si kormidelník spletl výběžek Bolt Head, který uzavírá salcombskou zátoku, s podobně tvarovaným výběžkem Rame Head u Plymouthu o pár mil dál. Namísto do bezpečí chráněného přístavu tak loď zamířila přimo na skaliska.
Byl to tragický omyl, který stál život více než 800 námořníků!
Z celé posádky se zachránilo pouze 28 (některé prameny uvádějí 26) mužů a jak pamětníci zaznamenali: "Celé moře u Hope Cove, kam oko dohlédlo, bylo pokryto troskami a mrtvými těly. Každý nový příliv vyplavoval další a další těla."


Trosky HMS Ramillies
Místem posledního odpočinku pyšné lodi se stala jedna z hlubokých pobřežních jeskyň, do které bouře zanesla většinu trosek. Přestože se jedna z jeskyň jmenuje Ramillies Cove, trosky ve skutečnosti leží v té vedlejší, bohužel přístupné jen potápečům. Nicméně možná právě proto se zde zachovaly jak tři z lodních kanónů, tak kus kormidla a kýlu, množství dělovích koulí, najít se dají také zkorodované hřeby a cáry olověných plátů, kterými byla loď pobita pod čarou ponoru. Trochu mystický nádech dodává historka, že právě nad touhle jeskyní se shromažďují největší hejna racků - kteří jsou podle pověstí dušemi utopených námořníků.


Všem výše zmíněným vrakům je věnována celá jedna místnost  v muzeu v Salcombe, které v podstatě musíme navštívit, že jo? :-) http://www.salcombemuseum.org.uk/tour/wreck_room/

P.S. Že plavba kolem devonského pobřeží nemusí být ani v dnešní době žádná selanka ilustruje tohle video, natočené při bouři v únoru 2014. Kontejnerová loď se na něm taktak probíjí mohutným vlnobitím právě na dohled od Salcombe, skoro přesně v místech, kde o čtyři sta let dříve tragicky skončila plavba HMS Ramillies.

5 comments:

  1. No, zas až takovou bouři zažít nemusíme, ale zase jedná malá jednoaktovka na začátku, či konci našeho pobytu tak asi v délce 2 hodin :-)

    ReplyDelete
  2. Z toho videa mám skoro možskou nemoc :-)
    To jsou živly ..., moře je fascinující. Takové bouře jsou asi jen v zimě, že?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jo, jo, typicky jsou to zimní měsíce - tak od listopadu do února. Ve dvou minulých letech byly obzvlášť silné (viz loňská videa z Walesu). V květnu samozřejmě taky může být nějaké větší vlnobití (a docela ráda bych to viděla, i když si nestěžuju, že dosud jsme měli na počasí vždycky takové štěstí), ale nic tak dramatického. Nejspíš :-)

      Delete
  3. Mimochodem, dosud největší historicky zaznamenanou bouří, která kdy Anglii postihla, byla bouře v listopadu roku 1703. Tlak při ní klesl až na 950 mb a vichřice dosahovala síly přes 150 km/hodině.
    Zničila nebo poškodila tisíce domů, mj. jí padlo za oběť obrovské okno katedrály ve Wellsu (bouře také zabila místního biskupa a jeho rodinu, když se zřítila střecha jejich ložnice). Celkové ztráty na životech se odhadují na 8 - 15 000 utonulých a zabitých.
    Potopily se stovky, možná tisíce lodí. Jedna z nich byla nalezena 24 km daleko ve vnitrozemí, jinou urvala vichřice z kotvy a odnesla o 320 km dál - z Cornwallu až k ostrovu Wight.
    Díky tomu, že právě v té době byl na vzestupu novodobý žurnalismus, stala se bouře národní novinovou senzací a tudíž existují spousty záznamů vyprávění očitých svědků.
    Naštěstí taková bouře nám prakticky s jistotou nehrozí!

    ReplyDelete
  4. Všimli jste si, že všechny říše, které měly velká loďstva, jsou dnes skoro bez stromů? Myslím tím takových velkých, statných lesů :-)

    ReplyDelete