Hope Cove

Hope Cove

Wednesday 11 February 2015

MEZI VODOU A SOUŠÍ

Z nejrůznějších zdokumentovaných archeologických nálezů víme s jistotou jednu věc - naši předkové, především v době bronzové, měli zvláštní vztah k místům, která leží jaksi "na pomezí". Není asi příliš těžké opustit na moment přísně vědecká fakta (která říkají, že o jejich rituálech a myšlení toho můžeme vědět hodně málo) a představit si, že taková místa znamenala symbolický předěl mezi světy. Voda a souš, minulost a součastnost, předkové a potomci...kdoví, co vše si do významu takových míst promítali.

V každém případě je intenzivně vyhledávali a dá se říct, že drtivá většina opravdu významných lokalit z té doby je vystavěná buď na ostrozích nad řekou; na kosách, které oddělují moře a vnitrozemské laguny; na "ostrovech", které vystupují z bažinatých území (Glastonbury, vzpomínáte?); někdy na ostrovech, ale častěji na poloostrovech - a za ta úplně nejmagičtější byla považována místa, která jsou tak trochu obojí - ostrov i pevnina. Mám na mysli taková místa, která jsou buď v části dne nebo části roku přístupná a v části nepřístupná.
při záplavách se s Glastonbury znovu stává ostrov
zatímco Lindisfarne je ostrovem při každém přílivu

Původní kulty překryla často nová tradice, pohanská místa se stala svatyněmi římskými a poté křesťanskými, ale ta určitá neuchopitelná magičnost jim zůstala. Už jsem jmenovala Glastonbury, dalším klasickým příkladem jsou skoro-ostrovy Lindisfarne či Angelsey ... a vůbec nejlepším příkladem je řada ostrovů, dedikovaných Sv. Michaelovi. Jsou jako odlitky jednoho jediného příběhu - o hoře na dohled od pevniny, přístupné za odlivu a odříznuté za přílivu. Zasvěcení vědí, kdy přejít suchou nohou, občas se možná voda sama otevře, aby propustila toho, kdo je té cti hoden, nehodní se utopí.










Nejznámějším Mnt Saint Michel je samozřejmě ten francouzský, na dohled od bretaňského pobřeží. Méně známý je jeho dvojník na jihu Cornwallu (viděly jsme ho s Tinne, Čin a Qerilkou při naší první návštěvě těch končin...no a třetí máme pár mil od domečku. Už jsme o něm mluvili, ovšem v úplně jiné souvislosti - je to totiž starý dobrý Burgh Island.

Posuďte ostatně sami - podobnost zcela nenáhodná  :-)

Ten bretaňský
Ten cornwallský
A do třetice ten v Devonu





Zůstaňme ještě chvíli u toho svatého "Michala" - není to nikdo jiný, než sám archanděl Michael. Jenže ani s tím to není tak jednoduché. Některé odnože křesťanství (např. Adventisté sedmého dne) jsou přesvědčeny, že to ve skutečnosti není žádný Michal, ale jen takový eufemismus pro samotného Ježíše.
Tradičnější pojetí mu jako jedinému přiznává titul "archanděl" - tedy nejvyšší šéf přes anděly. Ten, kdo vede nebeské šiky do boje s ďáblem a jako vedlejšák fušuje do zelí sv. Jiřímu a morduje draky (jeden z výkladů vidí v zabití draka symbol porážky pohanství - což je docela zajímavý aspekt, když mluvíme o prastarých kultovních místech s velice silnou tradicí). Jeho lidštější stránkou (lze-li to říct o andělovi) je to, že je také někdy představován jako průvodce duší zemřelých, který má dokonce právo rozhodovat, kdo a na jak dlouho zůstane v očistci. Zvládá to ho prostě celkem hodně.
Když ponecháme stranou žerty, faktem je, že představuje velice mocnou - možná i jednu z nejmocnějších - křesťanských bytostí. Zdá se logické, že právě takové bytosti jsou zasvěcena právě ta nejdůležitější pohanská kultovní místa, místa s nejsilnější tradicí.








I Aear cân ven na mar

Takže až se budeme dívat na Burgh Island, můžeme si na chvíli odmyslet Art Deco hotel a slečnu Marplovou a zkusit ho vidět očima těch, pro které s naprostou jistotou před několika tisíci lety představoval tajemné místo, na pomezí světů. Avalon, Valinor, Země neumírajících, Krajina za duhovým mostem...



1 comment:

  1. No, ale dříve, kdysi, ty ostrůvky třeba byly přístupné pořád, nebo vůbec nebyly ostrůvkama.

    ReplyDelete