Hope Cove

Hope Cove

Thursday, 15 January 2015

JAKO WAYNE FORD BEZ BIČE...

...by byl Devon bez Agathy Christie, své nejslavnější autorky.

Agatha prožila v různých obdobích svého života v Devonu spoustu šťastných (a pár těch méně šťastných) let a zobrazila jeho vesničky i města v řadě svých knih. Někdy v nich vystupují pod svým vlastním jménem, jindy jim přidělila různé pseudonymy, které ovšem jejím fandům nezabránily v tom, aby s jistotou identifikovali jejich skutečné předlohy.
Celou iluzi, že Devon je vlastně jednou velkou ilustrací k jejím detektivním příběhům, pak posílili i filmaři, když si pro natáčení mnoha ikonických scén vybrali přímo autentické lokace.

Kde všude tedy na našich cestách můžeme na Agathiny stopy narazit?

Burgh Island už jsem v blogu zmínila. Není divu, že díky své romantické poloze a nepravděpodobně absurdnímu vzhledu pronikl hned do několika děl i filmových adaptací. Při odlivu je ostrov přístupný po písečné kose, za přílivu pak slouží pro dopravu hostů i návštěvníků také již zmíněný mořský traktor. Zajímavostí je původní jméno ostrova - jmenoval se St Michael´s Island, tedy stejně jako jeho jmenovec ve Francii a Cornwallu, což není zas tak překvapivé - podobná, za odlivu přístupná místa vždyky provokovala lidskou fantazii. Zřejmě zde kdysi stál klášter, předpokládá se však, že jeho pozůstatky jsou skryty pod základy dnešního hotelu. Má se za to, že prastará Pilchard Inn byla původně ubytováním pro klášterní hosty. Za druhé světové války sloužil hotel jako rekonvalescenční centrum pro letce RAF. Zároveň panovaly obavy, že by nacisté mohli ostrov využít pro vylodění na britské půdě, postavena byla proto opevnění a několik bunkrů. Dnes je bohužel hotel, hospoda a vlastně celý ostrov zaměřen výhradně na velmi bohatou klientelu (na večeři v hotelu je povinný smoking a pokoj na jednu noc stojí kolem 12 tisíc) a těm méně movitým se tu dává celkem jasně najevo, že nejsou vítáni. Ale nevadí, budeme ho obdivovat zvenku a představovat si Poirota, jak větrá své šedé buňky mozkové v přímořském vánku a řeší zvlášť zapeklitou vraždu.

Hotel Agatha využila ve svých románech Zlo pod sluncem a Deset malých černoušků. Na obrazovkách se pak objevil hned ve dvou adaptacích jejích děl (vím víc než IMDB, heč! :-) - odehrává se zde celá epizoda Poirota, natočená právě podle Zla pod sluncem (ta se Suchetem, nikoli starší stejnojmenný film s Ustinovem), včetně cesty mořským traktorem. Podruhé - tedy vlastně chronologicky poprvé - se pak hotel a jeho lounge objevuje v úvodních scénách epizody Nemesis ze seriálu Miss Marple, ve kterém hraje Joan Hickson. Je to právě Burgh hotel, ve kterém pan Rafiel sepisuje svoji poslední vůli, v níž žádá slečnu Marplovou, aby se pustila do záhadného pátrání, při kterém "pozná, že byla úspěšná, pokud bude úspěšná".

Dalším devonským místem, bytostně spojeným s Agathiným životem, je její milovaný milovaný domov a útočiště - Greenway. Koupila ho se svým druhým manželem Maxem Mallowanem v roce 1938 a oba zde žili po celý zbytek života. Po jejich smrti v domě bydlela Agathina dcera Rosalind, která zemřela v roce 2004. Nyní je dům ve správě National Trust. V roce 2009 prošel kompletní rekonstrukcí a dnes jsou dům i zahrady přístupné veřejnosti a v domě je zřízeno muzeum Agathy Christie. Zajdeme tam? I příchod je napínavý, protože nejsnazší cesta zahrnuje přívoz a ta složitější má i variantu s parní lokomotivou.

Přímo do Greenway situovala Agatha děj svého románu "Dead Man´s Folly (Hra na vraždu)", v okolí domu se pak odehrávají také romány "Five Little Pigs (Pět malých prasátek)" (podle mě jedno z jejích nejlepších děl) a "Towars Zero (Nultá hodina)", ve které poloha domu hraje zásadní roli v usvědčení viníka. Krásnou poctou milované autorce bylo natáčení úplně poslední episody seriálu Poirot, v hlavní roli s nepřekonatelným Davidem Suchetem.

Ač příběhově není poslední, byla adaptace "Dead Man´s Folly" natáčena jako poslední z celého seriálu; natáčení bylo tudíž velice emotivní, protože šlo o skutečně definitivní loučení s Poirotem. Bylo proto více než symbolické, že tuto epizodu natáčeli přímo v Greenway, kam Agatha děj svého románu kdysi zasadila.
Pokud se do Greenway vypravíme, můžeme tak jít přímo po stopách Poirota - navštívit panský dům, posedět na vyhlídce, zkontrolovat, jestli v loděnici neleží tělo zavražděné, využít přívoz z Dittishamu...jen ten novoklasicistní pavilon tam, myslím, nestojí.

 Greenway leží na poloostrově, vybíhajícím do širokánského ústí řeky Dart (vzpomínáte na Dartmoor? O řece Dart koluje v lidové slovesnosti temná legenda, že si každý rok vyžádá aspoň jeden lidský život - "River of Dart, Oh River of Dart! Every year thou claimest a heart.").
Pokud se k domu chcete dostat od západu, aniž byste objížděli desítky mil k nejbližšímu mostu, musíte využít některého z přívozů - buď půlhodinové cesty z Dartmouth nebo pár minutového přívozu z Dittishamu. No řekněte, není to romantika? Dům ve vnitrozemí a přístupný je jen lodí? :-)




A jedeme dál...do Torquay.


Tohle přímořské městečko a jeho hotely a promenáda se také objevily hned v několika povídkách a románech. Zejména místní hotel Imperial, občas v knihách přejmenovaný na Majestic, byl místem, na jehož terasách docházelo k pokusu o vraždu, v jehož lobby slečna Marplová vysvětlovala, co jí připomíná jistá melodie a v jehož pokojích se kuly pikle, jak se zmocnit milionového dědictví. (Peril at the End´s House, Body in the Library, Sleeping Murder). Dnes, po moderní přestavbě, už by Agatha hotel nejspíš nepoznala, ale uvnitř si zachoval kouzlo "starých dobrých časů, které nikdy nebyly".

Slavnými místními zahradami procházel ubohý Alexander Bonaparte Cust, lámající si hlavu, proč ve chvílích zatmění mysli zjevně vraždí zcela nevinné lidi, a to ještě podle abecedy! Jedna z obětí, Sir Charmichael Clarke z Churstonu (no ano, v angličtině neexistuje hláska "ch", takže to vše opravdu začíná na C, překladatel to má těžší) je pak nalezena o kus dál na pobřeží. 
Železniční stanice ve stejnojmenné vesnici sice dnes vypadá trochu jinak než v době, kdy tu vystupoval kapitán Hastings se svým věhlasným kolegou, aby se vrhli do pátrání po motivu a pachateli téhle vynalézavé vraždy. Občas tu ale zastavuje parní vlak, který alespoň na chvíli zprostředkuje atmosféru méně hektických časů, kdy byli vrazi ďábelsky záludní a vynalézaví, ale neodpustili si přitom pravidelný odpolední čaj o páté :-)






A na závěr jedna prémiová otázka: Co je špatně na téhle fotografii?

6 comments:

  1. Úplně jsi mne navnadila, si dotyčné knihy přečíst, už si je nepamatuji!

    ReplyDelete
  2. A hádanku nevím, snad jen, že dáma by nikdy nepodala levou ručku k políbení? A pak ten pán v kostkované košili s brýlemi v levém rožku?

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ne-e, to není ono. Jde spíš o to, kdo je na té fotografii.

      Delete
  3. Špatné? Tato fotografie by prakticky nemohla vzniknout, protože seriál o Poirotovi se začal natáčet až po smrti Agathy. Na Fotografii je Agatha Christie a Davide Suchet.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jsi blízko, ale přece jen ne docela - na fotografii není Agatha (i když je jí velmi podobná!), ale herečka Joan Hickson, která hrála slečnu Marplovou v řadě vynikajících adaptací v letech 1984-1992.
      Mimochodem - dávno předtím hrála jednu vedlejší roli v jiné adaptaci Agathiny detektivky. Tedy jí bylo jen nějakých třicet let. Agatha Christie jí tehdy řekla: "až budete ve správném věku, myslím, že budete úplně přesná pro roli slečny Marplové, přesně tak si ji představuji"....a tak se taky stalo!

      A samozřejmě - Hercule Poirot a slečna Marplová se nikdy nepotkali :-)

      Delete
  4. A jen tak mezi námi, už se (ne)těším na putování po stopách detektivek.

    ReplyDelete